Kdo měl vliv na H. Ibsena, A. Strindberga, K. Krause, Z. Freuda, E. Schieleho, L. Wittgensteina a A. Hitlera? Kdo vystřelil na Andyho Warhola? A jak s tím vším souvisí žlutá tapeta a genderové kvóty?

V prvních letech dvacátého století píše mladý filosof svoji knihu Pohlaví a charakter. Krátce po jejím vydání, na začátku října 1903, si pronajme ve Vídni byt. Ten filosof se jmenuje Otto Weininger a je mu třiadvacet let. V bytě, který si pronajal, zemřel Ludwig van Beethoven. Pochopitelně to není náhoda… V červenci 1968 vstoupí do studia jednoho proslulého umělce žena a vystřelí na něho. Ta žena se jmenuje Valerie Solanas a ještě týž večer se přihlásí dopravnímu policistovi. Muž, na kterého zbraň namířila, byl Andy Warhol.

Dvě osoby s nesmiřitelností ke světu i k svému vlastnímu životu. Dvě osoby, které pohrdaly druhým pohlavím a svými výroky to dávaly okázale najevo. Misogynie (nenávist k ženám) a misandrie (nenávist k mužům) ve stěžejních etapách 20. století. „Žena je buď matka nebo děvka; ani jedna neskýtá nic dobrého, natož inteligentního. I nejhorší muž má stále větší hodnotu než nejlepší žena…“ „…muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem znamená být citově omezený zmetek; být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci.“ Kolik lidí přiznaně či potají přikývne?

Petr Boháč a Miřenka Čechová jsou vůdčími osobnostmi umělecké skupiny Spitfire Company, která patří ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Zároveň se však velmi intenzivně zabývají reflexí fenoménů současné společnosti a nebojí se argumentačně brilantně zvládnuté konfrontace. Jejich inscenace nabízejí velmi originální pohled na zvolené téma a zhusta také nabourání myšlenkových stereotypů a mainstreamové splavnosti skrze nápaditou provokativnost.
V inscenaci, jež vznikla v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company, vedou polemiku o šovinistickém myšlení v oblasti sexuality.