“Už jenom nějaký Bůh nás může zachránit.”, řekl před svou smrtí jeden filozof, aniž by dodal, jak ten zachraňující Bůh bude vypadat. Bude ženského rodu, nebo mužského? Bude ošklivý, krásný nebo bez rysů? Přijde a na tváři bude mít dětský úsměv ? Nebo se zjeví v podobě katastrofy, ničivé tsunami? Bude hlásat odvážné teze, šeptat nebo bude mlčet? A chce vůbec člověk, aby byl zachráněn? A od čeho, nebo od koho? Od sebe sama? Je vůbec záchrana možná bez nového zrození? A jak by mělo takové nové zrození vypadat? Bude nutná rituální oběť?

Flash. Můj syn se dívá ke slunci a já s ním. Flash. Každý z nás vidí něco jiného. Nepatrná hrůza způsobuje úzkosti v podobě nenažrané medvědí tlamy. Co když dojde k zatmění a bude existovat věčně? Flash. Pro osvobození ducha je potřeba spáchat rituální vraždu. Flash. Empatie! Vcítění! Tanec ďábelských stvoření Kukeri, kteří chrání sny malých dětí. Flash. Život je pouhá předpona k jinému stavu bytí! Flash. Není nutné rozumět, nýbrž věřit.

“Tanečnice tančí bez oddychu, aby se zbavily přízemnosti vnitřních i vnějších aspektů, aby se jejich vědomí oddělilo od těla, aby překonaly pomyslnou tíhu zemské gravitace a dotkly se skutečně nekonečnosti vesmíru.” (O Constellations III., Taneční aktuality)

“Spitfire Company se nikdy nebáli nových tvůrčích přístupů, synkreze žánrů a stylů či rezignace na běžné divadelní standardy nebo zborcení diváckých klišé očekávání. Jejich snaha o „odlišení se za každou cenu“ přináší do českého tance originální kreativní osobitost.” (O Constellations III., Taneční aktuality)