Antiwords obdrželo na festivalu Avignon Off Prix Lueur
Vyjádření poroty
Antiwords je inscenace, která dokáže s mimořádnou působivostí ztělesnit politická témata, jako jsou moc, podřízenost, dohled a kompromis, přičemž pracuje jen s minimem verbálního jazyka a opírá se především o těla performerek. Bez potřeby vysvětlování či množství dialogů jasně odhaluje mechanismy, jejichž prostřednictvím se moc utváří a vykonává. Zároveň rozvíjí univerzální scénický jazyk, schopný oslovit publikum napříč různými kulturami a jazyky.
Ve společnosti každý z nás v různých okamžicích zaujímá odlišné pozice. V závislosti na okolnostech se můžeme stát těmi nejzranitelnějšími, ale zároveň také uplatňovat určitou formu moci nad druhými. Antiwords dokáže tuto proměnlivost mocenských vztahů zviditelnit prostřednictvím monumentálních masek a precizní fyzické práce založené na opakování gest a pohybů.
Obsazení dvou hereček do těchto rolí se ukazuje jako mimořádně promyšlená režijní volba. Již od úvodních scén vyvolávají záměrně groteskní, až slapsticková gesta spojená s podáváním piva smích a zároveň vedou publikum k tomu, aby performerky přirozeně přijalo jako mužské postavy. Jakmile si nasadí impozantní masky, pozornost diváků se od jejich genderu přesouvá výhradně k postavám a k mocenským vztahům, které ztělesňují.
Když si naopak performerky masky sundají a skutečně pijí pivo, znovu se objevuje odstup mezi postavou a herečkou. Tento prostředek nenápadně odhaluje, do jaké míry mohou být společenské role a mocenské pozice vytvářeny, proměňovány či rozkládány.
Na začátku představení fungují opakovaná gesta, nekonečné pití piva a neustálé cesty na toaletu a zpět jako komické prostředky vyvolávající smích. S přibývajícím opakováním však smích postupně ustupuje napětí a neklidu. To, co se zpočátku jevilo jako absurdní či groteskní, se odhaluje jako rituál určený k udržování vztahu nadvlády a kontroly.
Schopnost režie proměnit divácké emoce od smíchu k nepohodlí prostřednictvím tak jednoduchého principu, jakým je opakování, svědčí o velkém dramaturgickém mistrovství.
Scény, v nichž se postavy neustále vybízejí k pití, odmítají a znovu naléhají, připomínají známé situace z každodenního života. To, co začíná jako přátelské gesto, se pomalu mění ve společenský nátlak, jemuž je obtížné odolat. Potěšení se následně stává nástrojem moci.
Aniž by inscenace kdy sklouzla k explicitní politické přednášce, umožňuje publiku přímo prožít mechanismy každodenního násilí prostřednictvím rytmu, těla a opakování.
Antiwords nevychází z okázalé scénografie, složitých technických zařízení ani efektního světelného designu. Vysoce účinný divadelní jazyk vytváří z těl performerek, předmětů a rytmu. Inteligentním propojením humoru a úzkosti, satiry a společenské kritiky režie působivě odhaluje, jak se moc v každodenním životě vytváří a vykonává.
Díky schopnosti překračovat jazykové bariéry a komunikovat výhradně prostřednictvím divadelních prostředků tato inscenace prokazuje mimořádné mistrovství režijního umění.
